Hledisko jednotlivých zemí: Tato část obsahuje klíčové makroekonomické a společenské údaje, popis daňového a právního prostředí, základní údaje o dárcovství a dobrovolnictví, seznam překážek bránících uvolnění soukromého kapitálu pro společenský prospěch a očekávání kladená na firmy, veřejnou správu a sociální sektor (cíle udržitelného rozvoje). Zahrnuje 11 zemí střední a východní Evropy: Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, Chorvatsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko.

Hledisko cílových skupin: Tato část představuje analýzu klíčových poznatků týkajících se 10 konkrétních cílových skupin: rodinné firmy, malé a střední podniky (MSP), korporace, investoři, široká veřejnost, NextGen, neziskové organizace, sociální podniky, veřejná správa a akademická obec. Obsahuje shrnutí aktivit, překážek a motivačních faktorů jednotlivých skupin v souvislosti se společenskou angažovaností a dále klíčová zjištění a doporučení.

Hledisko poznatkových oblastí: Tato část obsahuje popisy a údaje podle jednotlivých témat, například cílů udržitelného rozvoje, daňových systémů, dobrovolnictví zaměstnanců a služeb pro bono, krizového dárcovství, vzdělávání, spolupráce a budování kapacit. Ilustruje dané jevy a uvádí informace o situaci v regionu a kvantitativní údaje.

Ukrajina: V souvislosti s válkou na Ukrajině, která měla na dárcovství v regionu střední a východní Evropy značný dopad, byl proveden dodatečný kvantitativní průzkum mezi obyvateli této země. Tato část obsahuje analýzu a hodnocení zahraniční pomoci poskytované Ukrajině z pohledu jejích obyvatel – kdo aktuálně podporuje Ukrajinu, kdo by podle Ukrajinců měl, pokud jsou potřeby dobře pochopeny a podpořeny, zůstanou závazky západních zemí stabilní, nebo se v souvislosti s vleklou válkou sníží?

Ekosystém sociálního dopadu v regionu střední a východní Evropy

Ve většině zemí regionu mají jednotlivci i firmy po 30 letech ekonomiky volného trhu stále více prostředků a ochoty přispívat. Výsledkem stálého hospodářského růstu regionu je rostoucí bohatství společnosti. Většina zemí střední a východní Evropy je členskými státy Evropské unie, která usměrňuje jejich sociální rozvoj. Nedávné krize – pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině – položily dobrý základ pro změny; mnoho občanů střední a východní Evropy tak vůbec poprvé začalo s dárcovstvím.

Nyní nastal čas, aby region střední a východní Evropy přijal konkrétní opatření k udržení této angažovanosti a k růstu otevřenosti ke spolupráci a diskusi. Budování odolného ekosystému sociálního dopadu, který bude schopen čelit hrozbám ohrožujícím nezávislost médií, demokracii a právní stát, se musí opírat o tři pevné pilíře:

• angažovanost jednotlivců, firem a investorů,
• silné a nezávislé organizace občanské společnosti,
• podpůrné a transparentní právní předpisy.

Angažovanost jednotlivců, firem a investorů

Většina jednotlivců a firem působících v regionu střední a východní Evropy nevnímá společenskou angažovanost jako nedílnou součást svého životního stylu nebo obchodních aktivit. Stále se jedná spíše o spontánní a reaktivní aktivitu, která se řídí především emocemi. Vzhledem k tomu, že ekonomiky daného regionu jsou relativně mladé, zůstává pro podniky a investory hlavní prioritou honba za ziskem, což brání přijetí sociálně odpovědnějšího přístupu.

Pro zvýšení jejich angažovanosti však existuje značný potenciál. Při správné motivaci by byli občané střední a východní Evropy ochotni darovat téměř dvakrát více než dnes (až 5,5 miliardy eur oproti aktuálním 2,7 miliardy eur). Mezi fyzickými osobami roste skupina tzv. středně velkých dárců, kteří pocházejí z mladé střední třídy a mají prostředky na to, aby přispívali většími částkami, a to způsobem, který je více zaměřen na dopad. Bohužel pro ně neexistuje žádná nabídka a účinná osvěta.

Firmy jsou v současné době motivovány především vnějšími faktory (předpisy, očekávání mateřské společnosti, vznikající tlaky ze strany zákazníků a zaměstnanců) a chybí jim znalosti a dovednosti, jak jednat strategicky a důsledně. Mimoto zatím nevidí obchodní přínosy takového přístupu. Menší podniky se obávají zbytečných daňových rizik a vzhledem k rostoucím nákladům na každodenní provoz je jejich snahou přežití, nikoli společenská angažovanost.

Dopadové investování je v regionu novým tématem. Začínají se objevovat první iniciativy, kritéria pro rozhodování o investicích však zůstávají nezměněna – prioritou je životaschopné podnikání. Většina investorů vnímá dopadové investování jako samostatnou část svého investičního portfolia a často ho spojuje s tradiční filantropií. Bez ohledu na zemi se objevují tvrzení, že tato oblast bude růst, je však třeba zlepšit nabídku na trhu a přístup k podpoře a odborníkům.

Silné a nezávislé organizace občanské společnosti

Nedávné krize ukázaly, jak důležitý význam mají pro budování silného ekosystému sociálního dopadu v regionu organizace občanské společnosti. Jejich stabilní rozvoj, který se přímo promítá do řešení sociálních a environmentálních problémů, by se měl stát prioritou soukromého i veřejného sektoru.

V regionu střední a východní Evropy je registrováno více než 800 000 neziskových organizací, řada z nich však působí ve velmi malém měřítku nebo jsou sice registrovány, ale nevyvíjejí žádnou aktivitu. Jsou silně závislé na veřejném financování, které je úzce spojeno s rozptýleným, reaktivním a emocionálním soukromým dárcovstvím. Naprostá většina z nich funguje na bázi jednotlivých projektů, což ztěžuje dlouhodobé plánování a zaměření na dosažení dopadu.

Zvýšení odolnosti je rovněž spojeno s finanční nezávislostí. Komerční činnost, a tedy i soběstačnost neziskových organizací je v současné době v regionu poměrně vzácná a v mnoha zemích střední a východní Evropy omezená zákonem. V regionu střední a východní Evropy získává stále větší pozornost koncept sociálního podniku, příslušné právní předpisy však stanoví řadu povinností a omezení (které v běžné podnikatelské praxi prakticky neexistují), což vede k nízké konkurenceschopnosti sociálních podniků na trhu.

Kromě vnějších faktorů existují i vnitřní omezení – neschopnost profesionálně řídit organizaci, připravit dobrou nabídku, komunikovat a získávat finanční prostředky či zajistit transparentní výkaznictví. Problémem je dále získávání a udržení kvalitních zaměstnanců. Mezi vedoucími pracovníky neziskových organizací lze rovněž pozorovat vyhoření a následný odchod ze sociálního sektoru do komerční sféry.

Podpůrné a transparentní právní předpisy

Při vytváření příznivého (nebo alespoň neutrálního) prostředí pro aktéry ekosystému sociálního dopadu – vlastníky kapitálu a poskytovatele dopadu – hraje klíčovou roli stát. Veřejná správa ovlivňuje nejen regulační stránku, ale i celkovou atmosféru kolem společenské angažovanosti.

Strategie a míra otevřenosti veřejné správy vůči spolupráci se v jednotlivých zemích regionu liší. Některé země již zavedly specializované strategie a orgány pro dialog se zúčastněnými stranami, jiným ovšem předpisy a struktury, které by usměrňovaly a určovaly priority pro ostatní odvětví, stále chybí. Témata týkající se široce chápané společenské odpovědnosti a investic nejsou na pořadu dne a často se jimi zabývají různá ministerstva a malé útvary.

Zpráva také ukazuje, že právní systémy ve většině zemí střední a východní Evropy nemotivují vlastníky soukromého kapitálu ke sdílení svého bohatství. Daňové úlevy, které by motivovaly zejména velké dárce, jsou malé nebo neexistují vůbec. Byrokracie, netransparentnost a právní překážky, jako je DPH u služeb pro bono, nadále brání firmám, investorům i jednotlivcům ve větší společenské angažovanosti.

Ačkoli ekosystém sociálního dopadu v regionu střední a východní Evropy dozrává a nařízení EU tuto oblast podporují, členské státy ze střední a východní Evropy provádějí politiky EU různými způsoby, což vede k nekonzistenci právních předpisů mezi jednotlivými zeměmi. V praxi zatím v daném regionu neexistuje jednotný trh ani svoboda kapitálu, pokud jde o filantropii a další formy společenské angažovanosti.

Klíčová role akademické obce

Tváří v tvář četným výzvám souvisejícím s nedostatečnou osvětou a chybějícími znalostmi, nástroji a odborníky hraje při přípravě ekosystému na nadcházející změny klíčovou roli vzdělávací systém. Jeho úloha spočívá především v osvětě u dětí a mládeže, a to již od útlého věku, a dále v přípravě odborníků a expertů na oblast ESG a udržitelnosti, kteří jsou na trhu práce stále více žádaní.

V regionu je uznávána klíčová role vzdělávání. Cíl udržitelného rozvoje 4 (kvalitní vzdělání) je vnímán jako třetí nejdůležitější, společenská odpovědnost však stále ve velké míře chybí v učebních osnovách škol, včetně univerzit.